Někdy není problém v tom, že by firma neměla zakázky.
Problém je v tom, že její majitelé už dlouho neměli čas zastavit se a říct si, kam ji vlastně chtějí dostat.
Nedávno jsem podobnou situaci řešil se dvěma lidmi, kteří provozují truhlářskou dílnu. Svoje řemeslo umějí, práce mají dost a firma funguje. Na první pohled tedy není co řešit.
Jenže když jsme se začali bavit podrobněji, ukázalo se, že fungovat ještě nemusí znamenat posouvat se.
Když každodenní práce zabere všechen prostor
U malých firem je to podle mě velmi častý problém.
Majitel ráno přijde do práce a okamžitě začne řešit zakázky, zaměstnance, materiál, zákazníky, termíny a desítky dalších věcí. Večer odchází s pocitem, že udělal maximum.
A pravděpodobně opravdu udělal.
Jenže další den začne prakticky stejně.
Na přemýšlení o budoucnosti firmy už nezbývá čas ani energie.
V případě této truhlářské firmy přitom nechyběla práce ani řemeslná zkušenost. Chyběla především jasná odpověď na několik jednoduchých otázek.
Jak má firma vypadat za tři roky?
Chtějí její majitelé zůstat hlavně u vlastní výroby?
Nebo chtějí postupně vybudovat firmu, ve které už nebudou muset většinu dne stát přímo v dílně?
Kolik chtějí vydělávat?
Kolik hodin denně chtějí skutečně pracovat?
A co jsou ochotni kvůli změně udělat jinak než dnes?
To nejsou složité otázky. Ale právě ty jednoduché bývají někdy nejtěžší.
Růst nemusí být správná odpověď
Když se mluví o podnikání, velmi často automaticky zazní slovo růst.
Větší obrat. Více lidí. Více zakázek. Větší firma.
Jenže proč?
Možná někomu vyhovuje malá firma, několik dobrých zákazníků a práce, kterou má rád. Pokud mu takový způsob podnikání přináší příjem i život, jaký chce, není žádný důvod budovat z malé dílny velkou společnost.
Stejně legitimní ale je říct:
Nechci dalších deset let pracovat deset nebo dvanáct hodin denně. Chci firmu posunout, část práce delegovat, získávat jiné zakázky a postupně změnit svoji vlastní roli.
Obě varianty mohou být správně.
Problém vzniká ve chvíli, kdy člověk neví, kterou z nich vlastně chce.
Nejdřív směr. Až potom web, marketing nebo nový člověk
Ve firmě potom snadno vzniká tendence začít řešit jednotlivosti.
Potřebujeme nový web.
Musíme dělat marketing.
Najmeme dalšího člověka.
Budeme aktivnější na sociálních sítích.
Zkusíme získat větší zakázky.
Každá z těch věcí může dávat smysl. Jenže bez jasného směru mohou být pouze další položkou na dlouhém seznamu práce.
Právě proto jsme se u této firmy nejdříve vůbec nebavili o tom, jaký web mají postavit nebo koho zaměstnat.
Nejdříve bylo potřeba ujasnit, jakou firmu vlastně chtějí mít.
Teprve potom má smysl řešit cestu.
Pohled zvenku někdy otevře otázky, které uvnitř firmy nezazní
Majitel firmy zná svoje podnikání mnohem lépe než člověk zvenku.
To je samozřejmé.
Jenže právě proto může mít někdy problém podívat se na něj s odstupem.
Je součástí každého problému, každého procesu a každodenního provozu. Některé věci už proto bere jako samozřejmost.
V projektu MB3 pracuji právě s tímto momentem.
Neříkat majiteli firmy, jak má podnikat.
Ale vytvořit strukturu, ve které se může na svoji situaci podívat jinak:
SMĚR – Kam se vlastně chceme dostat?
NADHLED – Kde jsme dnes a co nám možná uniká?
ROZHODNUTÍ – Co skutečně chceme změnit?
STRATEGIE – Jaké konkrétní kroky nás tam mohou dostat?
JISTOTA – Proč jsme si tuto cestu zvolili a jsme připraveni za ní stát?
Někdy je největší změnou právě zastavení
Na další setkání mají oba majitelé přijít s odpovědí na dvě základní věci:
Jakou firmu chtějí vybudovat.
A co od ní chtějí získat nejen finančně, ale i pro svůj vlastní život.
Možná nakonec zjistí, že současný způsob podnikání jim vlastně vyhovuje.
Možná zjistí pravý opak a začnou postupně stavět firmu, ve které budou více řídit a méně stát přímo u výroby.
Ani jedna odpověď není předem správně.
Důležité je, aby to byla jejich odpověď.
Protože firma nemusí být v problému, aby potřebovala změnu.
Někdy jen potřebuje, aby se její majitelé na chvíli přestali dívat na dnešní zakázky a začali se dívat na to, kam chtějí dojít.