Duševní hygiena není luxus. Je součástí výkonu.

Výsledky, odpovědnost, termíny, lidé, problémy. V práci dokážeme velmi přesně sledovat čísla a výkon. Mnohem méně pozornosti ale někdy věnujeme tomu, v jakém stavu jsou lidé, kteří za těmito výsledky stojí.

Podle STADA Health Report 2025 má 71 % Čechů zkušenost s vyhořením, stavem na jeho hraně nebo pocity, které jsou s vyhořením spojené. Výzkum STEM z roku 2026 zase ukazuje, že 72 % pracujících považuje svou práci za stresující a 76 % se z práce alespoň občas cítí vyčerpaných. To už nejsou čísla, která bychom měli přejít mávnutím ruky.

Když nás pohltí každodenní provoz

Za více než dvě desetiletí v managementu jsem poznal, jak snadno člověka pohltí výsledky, odpovědnost a každodenní provoz.

Ráno začnete jedním problémem, během dne přijdou další tři. Do toho lidé, obchod, termíny, telefonáty, rozhodování. Večer máte pocit, že jste celý den něco řešili – a druhý den začínáte znovu.

To samo o sobě není nic neobvyklého. K managementu, podnikání i vrcholovému sportu určitá míra tlaku patří.

Problém podle mě vzniká ve chvíli, kdy se z mimořádného režimu stane režim běžný.

Když člověk dlouhodobě jede na rezervu a začne to považovat za normální.

Vedení lidí není jen o výsledcích

Vždycky jsem věřil, že vedení lidí není jen o číslech.

Manažer samozřejmě musí řešit výsledky. Musí plnit cíle, rozhodovat, kontrolovat kvalitu a nést odpovědnost. Ale za každým výsledkem stojí konkrétní lidé.

A právě proto má podle mě smysl občas se zastavit a zeptat se mnohem jednodušeji:

Jak se lidem v týmu daří? Jsou spokojení? Co je dnes nejvíc zatěžuje? A můžeme něco dělat jinak?

Ne vždycky je řešením další benefit nebo nový firemní program. Někdy je důležitější prostředí, ve kterém lze normálně říct, že člověk není v pohodě, aniž by to automaticky znamenalo slabost nebo selhání.

Data STEM ukazují ještě jednu zajímavou věc. U řídících pracovníků alespoň občasné narušování soukromého života pracovními nároky uvádí 78 % respondentů. Právě lidé, kteří mají odpovědnost za ostatní, tedy sami často čelí velmi vysoké zátěži.

Duševní hygiena nemusí být složitá

Pod pojmem duševní hygiena si nemusíme představovat nic komplikovaného ani drahého.

Pro někoho je to sport. Pro jiného procházka, příroda, čas bez telefonu, hudba nebo chvíle o samotě.

Já osobně rád vyrazím do hor nebo na kolo. Pomáhá mi i studená sprcha. A někdy úplně stačí několik minut meditace – zavřít oči, nic neřešit a na chvíli vystoupit z každodenního proudu informací.

Důležité podle mě není kopírovat to, co funguje někomu jinému. Každý si musí najít vlastní způsob, jak si vyčistit hlavu a obnovit energii.

Stejně tak bychom neměli dělat tabu z odborné pomoci. Pokud člověk dlouhodobě cítí přetížení, vyčerpání nebo se blíží hranici, kterou už sám nezvládá, obrátit se na psychologa, terapeuta nebo jiného odborníka považuji za naprosto legitimní krok.

Výkon potřebuje i regeneraci

Ve sportu bereme regeneraci jako samozřejmou součást výkonu. Nikdo rozumný neočekává, že sportovec bude každý den trénovat na maximum bez odpočinku a dlouhodobě podávat špičkové výsledky.

V pracovním prostředí na to někdy zapomínáme.

Přitom princip je velmi podobný.

Dlouhodobý výkon není jen otázkou toho, kolik toho dokážeme zvládnout. Je také otázkou toho, jak dobře dokážeme obnovovat energii, udržet si nadhled a včas poznat, že už je potřeba ubrat.

A to podle mě platí pro manažera, podnikatele, zaměstnance i sportovce.

Duševní hygiena není slabost. Není to ani módní benefit.

Je to jedna z podmínek toho, abychom mohli dlouhodobě fungovat, rozhodovat se s čistou hlavou a být užiteční nejen sami sobě, ale také lidem kolem nás.